Dvě třetiny basketbalového léta jsou za námi a je čas se ptát, co přinesly. Mistrovství Evropy žen ve Francii a Mistrovství světa basketbalistů U19 skončily pro české reprezentační týmy rozdílně, ale něco může být přece jen shodné.
Reprezentantky vedené Luborem Blažkem splnily cíl a vybojovaly postup na MS v Turecku a navíc si zajistily účast na dalším evropském šampionátu za dva roky v Maďarsku. Ani si neuvědomujeme, jaký je to obrovský úspěch několika generací hráček a trenérů, že české basketbalistky nechyběly od roku 1995 na žádném mistrovství Evropy a od roku 2003 na žádné světové akci typu OH, MS a ME! Kromě hokeje to žádný český reprezentační tým o sobě prohlásit nemůže!
Výsledek je o to cennější, že se tým dokázal vyrovnat s absencí osobností evropského formátu Horákové, Vítečkové a Veselé. Navíc se prezentoval zlepšenou obranou a snahou hrát častěji rychlý protiútok. Je to přímo neuvěřitelný výsledek, když si uvědomíme, že turnaj odtáhla jediná rozehrávačka po mateřské pauze ze zachraňujícího se klubu ŽBL, která odehrála dvojnásobný počet minut než alternující a bez formy hrající Kateřina Bartoňová. Hrálo se i bez typické střelkyně, Elhotová byla co do počtu bodů ve srovnání s ME 2011 v Polsku přesně poloviční, vzhledem k úrovni své obrany ale spíš nulová. Bezpochyby pozitivem bylo „objevení“ střeleckého lídra Michaely Zrůstové, která euroligovou sezónu proleštila na lavičce ZVVZ USK Praha a Kateřiny Hindrákové, nominované do závěrečného výběru na čtvrtý pokus. Přes bezpochyby dobrý výsledek se ale fanoušci ptali : Kdo příště zastane českou rozehrávku za Veroniku Bortelovou(35) ? Když se rozhodne nevrátit Eva Vítečková, kdo ji nahradí ? Co je příčinou, že se Kateřina Elhotová(23) a Alena Hanušová (22) neprosazují tak výrazně jako např. Španělky Alba Torrens(23) či Marta Xargay (22) ?
Mladí muži a trenér Petr Jachan věnovali přípravě na domácí světový šampionát, který FIBA považuje za svou druhou nejvýznamnější akci po MS mužů skoro celý rok. Pravidelné srazy reprezentantů v průběhu sezóny, které dřív nepřipadaly v úvahu, najednou byly jako mávnutím kouzelného proutku osou přípravy. Tým navíc odehrál 12 zápasů základní části 1.ligy (2 vyhrál) a jedenáct z jeho 24 hráčů se v nich dostalo na palubovku průměrně alespoň na sedm minut. S krajánky působícími v zahraničí tým sehrál dva přípravné zápasy proti CSKA a v posledních 14 dnech dva se Španěly a Brazilci a jeden s USA. Bez krajánků hráli reprezentanti ještě třikrát proti Austrálii a dvakrát proti Srbsku.
Cíl - postup do osmifinálové skupiny se splnit nepodařilo. Horší než to byla předváděná hra. I v tomto případě měl tým víceméně jednoho rozehrávače. Radovan Kouřil, předpokládaná opora z týmu Lucentum Alicante se po úvodním utkání s Litvou ztratila a našla se až na závěr, v zápasech proti nejslabším. Nejpřísnější měřítko snese jen Martin Peterka, tým nesnese měřítko žádné. Protože pokud nějaký byl, pak navenek tak rozhodně skupina na střídačce schlíple sedících a i po těžký direktech se usmívajících basketbalistů nepůsobila. Vypadalo to, že někteří neunesli svoji roli náhradníka za ty, co přijeli na poslední chvíli.
Trenér zřejmě pro většinu hráčů nebyl autoritou. Není to zdaleka jenom jeho chyba. Byl do této funkce jmenován v souladu se všemi současnými směrnicemi a řády výborem ČBF. Výběrové řízení by se prý kvůli modelu zapojení týmu ČR U19 do první ligy od září 2012 nestihlo. Všechno proběhlo bez připomínek ze strany výboru SBT.
Jen pro zajímavost : O jmenování trenéra USA a výběru amerických hráčů rozhodl celostátní pětičlenný výbor expertů a úspěšných koučů z univerzit se šesti dalšími odbornými poradci po vyhodnoceni několikaletého tzv. development programme.
A možná právě tady se úspěch a neúspěch scházejí v české uličce. Oba budou detailně zhodnoceny ve zprávách hlavních trenérů, kteří co nejpřesněji analyzují, co se povedlo a v čem zaostáváme. Možná i přidají svůj pohled, na co by se měla příprava reprezentantů aktuálně a na co dlouhodobě a systémově zaměřit. Dál se, jako v přechozích letech nebude dít vůbec nic.
U nás žádný dlouhodobý detailní systém přípravy sestavený vybranými odborníky nevznikne, není ani kdo by ho udělal. Placený ústřední trenér není, SCM si jedou podle svého, Sdružení basketbalových trenérů tu není na to, aby s něčím nesouhlasilo a když se tak náhodou stane, tak se nic nestane.
Takže počkáme, jestli se v reprezentačním Áčku chytne ten či ta a až zase časem uspějeme v nějaké kandidatuře na pořadatelství, jistě se nějaký program přípravy domácího týmu na poslední chvíli „spíchne“. A pojdeme dál močálem černým podél bílých skal.