Přihrávání by mělo bavit

Ježdík  |  útok  |  30.04.2014

Trenéři často považují přihrávání a chytání míče za méně důležité herní činnosti a pokládají za svým způsobem samozřejmé, že jejich hráči tyto činnosti dovedou uplatňovat jaksi sami o sobě, tj. bez patřičného nácviku. Zkuste si namátkou odpovědět na otázku, kolik času věnujete nácviku této individuálně vztahové činnosti v tréninku (zejména u dětí a mládeže). Jsem přesvědčen, že dojdete k závěru, že přihrávání je činnost, které nevěnujeme, my trenéři tolik času a nezdůrazňujeme její význam v tréninku jako jiným základům. Jaké faktory bychom měli brát v potaz při procesu učení přihrávání? Nabízíme následujících šest: 1. Techniku, 2. Technicko-taktický aspekt – kdy, kde, jak, jaký druh, proč, komu, 3. Čtení hry, respektive herní situace, 4. Znalost hry – knowledge, 5. Read and react – analýza situace, výběr řešení, provedení, 6. Koridor přihrávky. Mějte na paměti, že děti se často učí odezíráním z televize či pozorování zápasů v hale u starších hráčů. Jakmile ale vstoupí na palubovku a začnou některé přihrávky zkoušet, neuvědomí si, že jim chybí síla, smysl pro vnímání prostoru, smysl pro vnímání spolupráce a zkušenosti, které přicházejí až s pozdějším věkem. Po několika neúspěšných provedeních pak ztrácejí důvěru v přihrávku a volí raději uvolnění driblingem. Dejme si pozor na toto období, snažme se hráčům pomoc a tím pádem pomůžeme i celému týmu.

Rozbor statistik ztracených míčů v utkáních ukazuje, že více než polovina veškerých ztrát připadá na nepřesné přihrávky (chycené soupeřem nebo končící v zázemí) a na činnosti související s chytáním míče a zastavením (porušení pravidla o krocích nebo ztráty zapříčiněné nevhodným držením míče). Při rozborech finálových utkání NBA a utkání vrcholných soutěží v Evropě jsme zjistili mnohem větší variabilitu způsobu přihrávek oproti naší MNBL (na příklad foto 1). Dále jsme zjistili, že výskyt přihrávek NBA se pohybuje v rozmezí 2 až 3 přihrávky průměrně na jeden postupný útok (90. léta), 3 až 4 přihrávky (2005 až 2010). Na základě této informace se nemůže divit výroku odborného komentátora NBA pro časopis Scholastic Coach: „Pokud nemáte v družstvu Johna Stocktona, je každá přihrávka potencionální ztrátou míče.“

V následující části příspěvku přinášíme některá doporučení týkající se základního nácviku a zdokonalování přihrávání. Smyslem není vyčerpávající přehled možností aplikace v tréninkových a herních podmínkách, ale jen schematicky pojaté naznačení několika důležitých principů, které by si měli uvědomit hráči všech věkových a výkonnostních kategorií.

Několik rad pro hráče, který přihrává: a) než přihraješ, přesvědč se, že koridor přihrávky (dráha, kterou míč urazí mezi chytajícím a přihrávajícím hráčem) je volný a že chytající spoluhráč není obsazen, b) před tím, než míč opustí tvoji ruku, zavolej jménem (nácvik komunikace) na hráče, kterému je přihrávka určena (vhodné pro všechny mládežnické kategorie, zvláště při nácviku rychlého protiútoku a při přihrávkách, po jejichž chycení hráč bezprostředně zakončuje střelbou z jakékoli vzdálenosti od koše), c) přihraj jen tehdy, když ti spoluhráč ukáže terč, tj. upažením povýš jedné nebo druhé ruky a otevřenou dlaní ti dá jednoznačně najevo, že je schopen míč chytit, d) při jakémkoli zvoleném druhu přihrávky využívej při odhodu míče pohybu zápěstí. Stejně jako při střelbě následuje paže a ruka (ruce), míč (foto 2), e) pokud jsi těsně krytý soupeřem, nepoužívej přihrávku obouruč trčením a využij nejdříve klamné pohyby, f) přihrávej co nejpřesněji, s přibývajícím zdokonalením techniky i co nejprudčeji (s výjimkou přihrávek na krátkou vzdálenost), g) pokud použiješ přihrávku obouruč trčením, v závěrečné fázi odhodu vytoč malíkové strany vzhůru. Tím je zajištěna zpětná rotace míče, větší rychlost míče a přesnost přihrávky, h) přihrávej na volnou stranu spoluhráče, tj. v postoji spoluhráče vždy strana vzdálenější od jeho soupeře, i) pokud zvolíš přihrávku o zem na spoluhráče v dolním postavení na straně vymezeného území, snaž se, aby se míč odrazil nejdříve ve 2/3 vzdálenosti od tebe, j) po přihrávce nezůstávej stát na místě, ale změň svoje postavení.

Několik rad pro hráče, který chytá míč: a) prsty rukou (ruky) směřují vzhůru, dlaně vytočené k míči tvoří terč, pokud chytáš míč oběma rukama, palce směřují k sobě, téměř se dotýkají, b) pokud uslyšíš své jméno, ukaž terč, tj. ukaž si pro míč, c) vykroč proti letícímu míči, d) v okamžiku chycení míče musíš vědět, kde je tvůj obránce, e) po chycení míče se zastav (krokem, tj. postupným doskokem levá pravá či pravá levá, nebo skokem, tj. současným doskokem na obě nohy) a ihned zaujmi takový útočný postoj, který ti umožní číst herní situaci (foto 3), f) pokud chytneš míč v postoji zády ke koši (kromě toho když hraješ v dolním postavení na straně vymezeného území, proveď obrátku ve stabilním a vnějším postoji a současně s dokončením obrátky zaujmi útočný postoj čelem ke koši, g) nezapomeň, že v případě chycení míče na místě můžeš provést obrátku oběma směry (vpřed i vzad), h) při provedení obrátky v těsné vzdálenosti od obránce si nezapomeň krýt míč (přenesení míče trénujte oběma způsoby, tj. spodním obloukem – swing s míčem nebo horním obloukem – balkánský způsob).

I když přihrávání patří mezi činnosti, které můžeme hned od počátku provádět s obranou (obránce by ale hned v úvodu nácviku měl být instruován, co může a co ne), vybrali jsme pro vás 3 průpravná cvičení, která jsme úspěšně aplikovali na hráčích nejrůznějších věkových a výkonnostních kategorií. Cvičení jsou vhodná pro nácvik základů techniky přihrávání, chytání a pivotování. Lze je zařadit v rámci rozcvičení nebo ve fázích po fyzicky náročných cvičeních v hlavní části tréninku.

Cvičení č. 1 – hvězda (obr. 1a, b). Na obr. 2a je zobrazeno základní postavení hráčů, směry přihrávek a pohybu hráčů. Na pokyn trenéra hráč 1 přihraje hráči 2 a po přihrávce se co nejrychleji přemístí do původního postavení hráče 2. Hráč 2 přihraje hráči 3 a následuje stejná činnost ostatních. Cvičení pokračuje bez přerušení. Pokyny pro hráče: a) než přihraješ, zavolej jméno spoluhráče, kterému přihráváš, b) po přihrávce změň svoje postavení dle schématu, c) když uslyšíš své jméno, otoč se směrem k míči, udělej terč a vykroč proti letícímu míči Pokyny pro trenéry: a) modifikujte po určité době směry a druhy přihrávek, b) opravujte provedení činností, c) doplňte cvičení o zdánlivé maličkosti, jako na příklad v zaujímání ideálního útočného postoje po chycení míče, po fintování střelby nebo obrátky, d) můžete měnit druhy míčů.

 

Cvičení č. 2 – kolo (obrázky 2a, b, c). Hráči stojí ve dvojicích za sebou (5m od středového kruhu), čelem do středu hřiště, jak je znázorněno na obr. 3a. Hráči 1 až 6 mají míče. Trenér určí, kterou rukou hráči driblují, způsob zastavení, způsob provedení obrátky, druh přihrávky a směr přihrávky. Na pokyn trenéra hráči 1 až 6 driblují směrem do středového kruhu. Uvnitř kruhu ukončí dribling a zastaví se určeným způsobem. Provedou obrátku a přihrají určenému spoluhráči a zařadí se za hráče, kterému přihráli (obr. 3b, c). Cvičení pokračuje bez přerušení. Pokyny pro hráče a trenéry jsou stejné jako v předcházejícím cvičení. Můžeme využít asistenta trenéra nebo dalšího hráče v roli obránce ve středovém kruhu (obr. 3c). Úkolem obránce je snaha o vypíchnutí míče nebo může strkat do hráčů s míčem, čímž narušuje jejich stabilitu. Při této činnosti můžete využít „bumper“ nebo boxerské rukavice.

Cvičení č. 3 – přihrávka na hráče do dolního postavení (obr. 4a, b). Hráči začínají v postavení, jak je znázorněno na obrázku 4a. Na obou stranách rozmístíme 2 kuželi, které jsou1,5 metru od sebe a 2 metry před vymezeným územím. Na pokyn trenéra se hráč 1 uvolňuje driblinkem v tříbodovém prostoru směrem k postranní čáře. Ve stejný okamžik se hráč 5 uvolňuje do dolního postavení na straně vymezeného území, kde zaujímá postavení zády ke koši, ve kterém je připraven chytit přihrávku. V momentě, kdy dobíhá hráč 5 na určené místo, vykračuje hráč s míčem prudce pravou nohou šikmo vpřed, snižuje těžiště a přihraje o zem rovnou z driblinku jednou rukou (v tomto případě pravou) tak, aby se míč dotkl podlahy na spojnici mezi kuželi. Jakmile hráč 5 chytne míč, udělá hráč 1 dva rychlé kroky směrem ke koncové čáře, chytá zpětnou přihrávku od hráče 5, a co nejrychleji přihraje hráči 2 na vrchol tříbodového oblouku. Cvičení pokračuje stejným způsobem na druhé straně hřiště, kde přihráváme levou rukou. Po určité době cvičení zastavíme a můžeme vyměnit směry pohybů hráčů na perimetru, nebo vyměníme role hráčů (hráč 5 zaujme postavení přihrávajícího hráče a jeden z přihrávajících se bude uvolňovat pod košem. Cvičení můžeme různě modifikovat. Jednou z možností je například zařazení obránce podkošového hráče. Hráč s míčem v tomto případě využívá vyčkávací driblink na vrcholu tříbodového oblouku až do momentu, kdy je jasné, na kterou stranu vymezeného území se útočník 5 uvolní.     

Závěrem mi dovolte jednu myšlenku: Važme si míče a zdokonalujme přihrávání nejen jako herní činnost, ale také jako nedílnou součást týmové spolupráce