Na základě legislativních a akreditačních norem a obsahu a formě práce našich fakult zaměřených na sport se dá demonstrovat, že čas v akademickém prostředí (zaměřeném na sport) plyne jiným tempem a jiným směrem, než ve sportu samotném. Fakulty nejsou schopny a pravděpodobně i ochotny reagovat na vývoj jednotlivých sportů (hlavně sportovních her)

O tom, že Američané mají nejlepší basketbalisty světa, nebylo nikdy pochyb. Od přelomové olympiády v Barceloně sice udělal okolní svět obrovský pokrok a zhruba před deseti lety americký basketbal zdánlivě ztratil na několik let vládu, ale když tato velmoc začala brát mezinárodní soutěže opět vážně.

Nejen na profesionální úrovni se basketbal v současnosti posunul do sféry, v níž už nestačí mít „jenom“ dobré hráče a schopného trenéra. Společně s tím, jak se hra vyrovnává a globalizuje, kluby si dobře uvědomují, že o úspěchu již nerozhoduje samotná kvalita mužstva, ale i spousta dalších faktorů.

Viděl jsem v loňské sezóně nepřeberné množství zápasů dětí a mládeže (mládežnického basketbalu), a mám obavy z toho, co jsem viděl.  Kanárek uvězněný v basketbalové kleci sice ještě nezemřel, ale už začíná balancovat na svém bidýlku.

Stejně jako život má i basketbal svá pravidla. Některá jsou psaná, některá ne. Co se stalo Španělsku na letošním MS, které hostilo, je, že zapomnělo na jedno ze starých, prověřených nepsaných pravidel. Pojďme přirovnat basketbal k počítačové terminologii.

Americká NBA v průběhu pozvolna končícího léta připravila pro basketbalovou veřejnost hned několik převratných trenérských angažmá. Když David Blatt, jemuž jsme zasvětili minulé téma měsíce, usedl na lavičku Clevelandu, zdálo se, že právě jeho vstup mezi hlavní kouče ligy bude tím nejzajímavějším momentem… 

Psal se čtvrtý srpen roku 2012, když vysoce uznávaný žurnalista Adrian Wojnarowski napsal na svůj twitter následující proroctví: „Jednoho dne se stane, že jeden z týmů NBA angažuje evropského kouče Davida Blatta. Je jedním z nejlepších trenérů na téhle planetě.“

A zapsali se do historie. Jeden tým, jedna organizace, bez ohledu na vše…. vždy nesrovnatelná s ostatními. A co hráči a tým kolem nich? Jak říká legendární španělský trenér Moncho Monsalve: „moderní basketbal“. Atletismus, výzvy, skvělá příprava na utkání, dobrý pohyb bez míče, výborná hra 1 na 1, dobří střelci, výborné provádění všech činností, dobře zvolená strategie a realizovaná během utkání.

Příspěvek představuje pokračování článku, který s obdobnou tématikou na www. stránkách 24 vteřin již vyšel - viz Velenský, O. a Velenský, M., Vývoj pravidel basketbalu v období od jeho vzniku do založení FIBA (1891-1932). Pro stručnou rekapitulaci, článek se zabýval vývojem pravidel basketbalu po jeho vzniku, dále v počátcích jeho živelného rozvoje a v období zakládání institucionalizovaných praxí.

Basketbal je sportovní aktivita, která prostřednictvím své institucionální praxe, tj. prostřednictvím Mezinárodní basketbalové federace (FIBA), víceméně pravidelně v určitých obdobích mění, přetváří, modifikuje … svoje pravidla. Nejobecněji vzatým důvodem pro to je vývoj sportovní hry.

Legendární trenér San Antonia Gregg Popovich nedávno prohlásil: „Někdy při oddychových časech svým hráčům říkám: ´Nemám pro vás žádnou radu, vždyť jsme ztratili míč šestkrát za sebou. Co byste vlastně chtěli, abych teď dělal? Přemýšlejte o tom.

Stává se jen málokdy, aby jedno prosté datum uprostřed sezóny (navíc nijak se netýkající hráčů) bylo pro basketbalovou NBA nějak mimořádně významné. Letošní 1.únor byl ale výjimkou. Právě v tento den totiž skončila třicetiletá „vláda“ komisaře ligy Davida Sterna.